Historie archívu

Moravský zemský archiv v Brně byl založen v roce 1839, když 18. června schválil císař Ferdinand V. usnesení moravského zemského sněmu o jmenování zemského archiváře a 3. července byl Antonín Boček, profesor českého jazyka a literatury na stavovské akademii v Olomouci, jmenován stavovským archivářem. K výkonu své funkce získal prostory v bývalém zasedacím sále apelačního soudu v dikasteriálním (od 1850 místodržitelském) paláci. Jeho hlavním úkolem byla příprava dokumentů pro zpracování podrobných dějin Moravy. Právě v roce 1839 vydal Boček 2. svazek diplomatáře (Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae), sahající do roku 1240, a v této práci pokračoval i po jmenování zemským archivářem. Po náhlém úmrtí Antonína Bočka, k němuž došlo 12. ledna 1847, pokračoval na plnění tohoto úkolu jeho pomocník a spolupracovník Josef Chytil.   

K dalšímu rozvoji a změně dosavadní podoby archivu došlo po roce 1855, když byl novým ředitelem archivu jmenován Petr rytíř Chlumecký a zemským archivářem Josef Chytil. Vedle Bočkovy sbírky, souboru originálů i opisů nejvýznamnějších archiválií, které Boček získal v archivech a registraturách na svých výzkumných cestách, začal archiv přebírat archivní soubory zemských orgánů a institucí, a to nejen od orgánů zemské samosprávy, ale i od úřadů správy politické. Součástí zemských fondů se staly písemnosti zrušených klášterů, své archivy předalo zemskému archivu několik měst, zakoupeny byly rovněž dvě sbírky - Cerroniho a Promberova. Záhy po nástupu Chlumeckého, v roce 1856, došlo také k přestěhování archivu z místodržitelského paláce na Českou ulici č. 7.

Na aktivní archivní činnost Petra rytíře Chlumeckého z poloviny 19. století navázala první léta dvacátého století, kdy stanul v čele archivu Bertold Bretholz. Pokračoval v tradici Bočkových studijních cest, čímž získal pro archiv důležité informace o stavu venkovských archivů na Moravě, a vydal další dva svazky diplomatáře s edicemi listin. Při stavbě nového zemského domu na dnešním Žerotínově náměstí, určeného pro zemské úřady a instituce, prosadil celé jedno patro v budově pro Moravský zemský archiv a zajistil vybavení nových prostor moderními archivními regály.  Díky tomu se Bretholzovi podařilo získat a uložit do depozita i nové významné archivní celky. Šlo především o collaltovský archiv z Brtnice a kounicovské archivy ze Slavkova a Uherského Brodu. Nesrovnatelně vzrostl počet badatelů a návštěvníků archivu, počet výpůjček a zápůjček a také množství korespondence s dalšími vědeckými institucemi.

Narůstající počet přebíraných archivních souborů vyvolalo zejména rozhodnutí ministerstva spravedlnosti z roku 1929, aby Moravský zemský archiv přebíral písemnosti justičních institucí. Tímto způsobem se ovšem v roce 1931 do jeho péče dostal i mimořádně hodnotný celek moravských zemských desk.

Nově změny do struktury archivu přinesla nacistická okupace, kdy došlo již po roce 1938 k delimitaci řady fondů ve prospěch říšských archivních institucí. Ještě složitějším se stalo období po roce 1945. Kvůli nedostatku místa na uložení archiválií musel archiv hledat náhradní prostory mimo svou budovu, které se vesměs vyznačovaly značnou nestálostí. Po správní reorganizaci z roku 1949 byla do nově ustavených krajských archivů v Telči a v Uherském Hradišti sice delimitována část sbírky pozemkových knih a několik dalších nevelkých archivních fondů, tento na rozsah nevelký úbytek však podstatně předčilo množství nových přírůstků. Rozsáhlé přírůstky pak přineslo zrušení zemědělsko-lesnických archivů v roce 1955. Podstatná část jejich fondů byla přesunuta na zámek Kunštát, který byl brněnskému archivu přidělen v roce 1953. Větší prostory získal archiv až v roce 1957, kdy mu byla přidělena zrušená věznice na Cejlu.

Dalším mezníkem ve vývoji archivu byl rok 1960, kdy byla provedena reorganizace státní správy. V důsledku zániku v roce 1949 vzniklých krajů a tím i krajských archivů v Telči a v Uherském Hradišti brněnský archiv převzal budovu bývalého františkánského kláštera v Uherském Hradišti, prostory na zámcích v Kroměříži a Telči a na řadě dalších míst, samozřejmě se všemi v těchto prostorách uloženými archivními fondy. Hlavními pracovními úkoly brněnských archivů tak bylo opět rozsáhlé stěhování. Nutnost přebírat archiválie v roce 1960 zaniklých krajských úřadů i krajských veřejných organizací, včetně krajských národních výborů Gottwaldov a Jihlava, spolu s potřebou potupně uvolňovat některé původní prostory vedla k tomu, že následující období bylo ve znamení neustálých jednání o získání nových míst pro uložení archiválií.     

Tato situace přetrvala i po změně společenských podmínek v roce 1989. Z vedení archivu byl po protestní stávce odvolán příslušník ministerstva vnitra a archiv se vrátil do rukou civilní správy ministerstva vnitra. Za pomoci poslanců se podařilo prosadit do zákona o archivnictví původní název Moravský zemský archiv v Brně, který musel archiv přestat využívat v padesátých letech 20. století.

Na základě ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, bylo s platností k 1. lednu 2003 do organizační struktury Moravského zemského archivu v Brně včleněno 15 státních okresních archivů na území tří krajů (Jihomoravského, Vysočina a Zlínského). 

Usnesením vlády z roku 1991 získal archiv naději na výstavbu nové archivní budovy. Další jednání o novostavbě bylo dovedeno do zpracování projektu v lokalitě Západní brána ve Starém Lískovci. Z technických i finančních důvodů byla nakonec stavba realizována v nedalekém komplexu Masarykovy univerzity, na rozhraní katastrálních území Bohunice a Nový Lískovec.  K jejímu zahájení došlo v říjnu 2005 a dokončena byla na podzim roku 2007. Archiválie, s výjimkou materiálů uložených v odloučeném depositáři v Tišnově, byly z různých postupně rušených depozitářů do nového objektu převezeny do konce roku 2009.